Období: březen 2013

Jak jsme se již párkrát zmínily, od 7. února jsme zaměstnány ve fabrice Watties jako sezónní pracovnice. Chodíme pouze na noční směny, z čehož občas býváme značně zmatené a nechápeme co je za den, kdy je dnes a kdy je zítra, jestli když řekneme zítra, myslíme tím opravdu zítra nebo ještě dnes,  nebo proč máme obědvat v 8 večer a večeřet v půl 4 ráno. Naše zmatenost začíná být tím větší, čím déle chodíme do práce a monotónní práce u pásu nás natolik vymatlává, že dokážeme celé hodiny debatovat o tom, jak rychle to jede, jestli se ten pás často seká, nebo jestli je lepší stát střídavě na jedné a na druhé noze, či na obou najednou. číst dál

Po prvním týdnu těžké práce ve Watties jsme uznaly za vhodné, že potřebujeme volno.  Protože nejsme žádní troškaři, vzaly jsme si hned dva days off. Abyste si ale nemyslely, měly jsme k tomu hodně dobrý důvod! Tím Hlavním byla oslava toho, že náš drahý Petík je tu s námi na světě již celých dlouhých 25 let, během kterých stihla tak zkrásnět a zmoudřet, že už vlastně ani nemůže být krásnější, ani moudřejší.  A tak jsme všechnu tu nabytou krásu a moudrost musely náležitě oslavit, to je přece jasný. A protože se Petík narodila právě na den, kdy probíhají oslavy Art Deco ve městě Napier, událost na kterou se již dlouhou dobu těšila, bylo úplně jasné, kam vyrazíme slavit. číst dál

Naše bezcílné potulování, které naplňovalo naše poslední dny, jsme se rozhodly rázně ukončit. Našly jsme si na webu wwoofingu své oběti a čekaly, která se chytne na háček. (Což mi připomíná naše rybaření, které jsme zkusily jednou a zjistily, že jsme si koupily moc velké háčky, a navíc, nenašly jsme žádné mušle jako návnadu a tak jsme si musely vystačit s pár šneky, které díky nám prožily krutou a mučivou smrt rozdrcením. Šneci sice rybám chutnali, ale na naše mega háčky měly rybky moc malé tlamičky, takže nám je ožraly kolem a nechaly být. Další pokus je naplánován na neurčito). číst dál