U naší milé Číňanky Mei jsme se měly krásně. Bydlely jsme tam společně s jejím synem Jin Jinem (čti Čin Činem) a také maorským inženýrem Lancem, který bydlel na zahradě v malém karavanu. Dojíždění do práce nás ale stálo velký prachy (kterých jsme měly čím dál méně), přeci jen 70 km denně s naší velkou károu je na naftě docela znát, takže jsme si musely začít hledat bydlení v Methvenu. Vydaly jsme se do místní realitní kanceláře a vybraly si pěkný domeček za příznivou cenu. Majitel hotelu Brinkley, ve kterém pracujeme, nám dal kontakt na další dvě holčiny, které budou v hotelu přes sezónu pracovat a také sháněly bydlení – na Kanaďanku Hannah a Argentinku Marii. A tak jsme chtěly být hodné a vstřícné a nabídly jim společné bydlení, ale po této zkušenosti budeme příště spíš drsné a nelítostné. Všechno jsme totiž zařizovaly my, a přestože to nejprve vypadalo, že do toho obě slečny půjdou, tak s náma Kanaďanka dva dny před stěhováním pěkně vypekla a řekla, že se stěhovat nebude. Díky tomu máme o něco dražší nájem, a musely jsme za ni zacálovat vratnou zálohu. Alespoň, že Argentinka Maria do toho s námi nakonec šla, ale jelikož na tom teď taky nebyla finančně nejlíp, zacálovaly jsme zálohu i za ní a teď nám to postupně splácí. My na to přece máme, že jo! Takže nás nový domeček stál doslova všechny prachy. Kanaďance jsme napsaly dost hustý dopis (mohly jsme jí zavolat, ale chtěly jsme být drsný a to bychom s naší angličtinou asi moc nebyly), a když ji teď potkáme v práci, netváříme se na sebe navzájem moc hezky.
číst dál
2025 © Bloger.cz
Registrovat blog
Hledání